Ruská revoluce

S agrárním Ruskem a mocí soustředěnou v rukou cara Mikuláše II. hlad a válka na sebe nenechaly dlouho čekat a způsobily vážnou nespokojenost obyvatelstva. Výsledkem byla série povstání, která vedla k nastolení komunistického systému v zemi.

Původ ruské revoluce

Rusko na počátku 20. století bylo zemí prakticky ukotvenou ve feudálním systému. Šlechta, pravoslavná církev a car byli dominantními třídami v ruské společnosti, kde byly svobody nápadné svou nepřítomností.

Mezitím slabá buržoazie hájila potřebu větší politické reprezentace ruské společnosti, zatímco rolníci byli pobouřeni nedostatkem půdy. Ačkoli Rusko zvýšilo počet továren, jeho průmysl byl i nadále malý, protože to byla eminentně venkovská společnost.

Ačkoli Ruská sociálně demokratická strana byla vytvořena v roce 1898, stále postrádala potřebnou sociální sílu. V této politické straně existovaly dva politické proudy: menševici (umírnění) a bolševici (radikálové).

K další sociální nespokojenosti car Nicholas II, věřil, že by mohl vyhrát válku proti Japonsku, pustil zemi do válečného konfliktu. Výsledek rusko-japonské války (1904-1905) byl však pro Rusko katastrofální.

Zhoršení politické situace způsobilo v roce 1905 o takzvané Krvavé neděli sociální propuknutí. Toho 22. ledna, kdy lidé před Zimním palácem požadovali politické změny, byli brutálně potlačeni. Některé vojenské jednotky dokonce povstaly, jako se to stalo při vzpouře na bitevní lodi Potěmkin.

Stávky, protesty a povstání nahlodaly postavu cara Mikuláše II., který byl nucen udělat ústupky. Revoluce v roce 1905 ustanovila dělnická hnutí jako protagonisty revoluce, přičemž se zároveň začala organizovat do jakýchsi buněk zvaných sověty.

Reformy, které car slíbil v roce 1905, byly zmařeny a hladomor si začal vybírat svou daň na obyvatelstvu. Režim neslyšel požadavky lidu a rozhodnutí se soustředilo do rukou cara, carevny a Rasputina.

Bohužel se Rusko pustilo do první světové války s hrozivými následky. Rolníci byli povoláni k boji na frontě, což zanechalo venkov bez pracovní síly. Nedostatek jídla na sebe nenechal dlouho čekat. Zatímco Rusko utrpělo bolestivé porážky na bitevních polích, jeho ekonomika byla odříznuta od evropských trhů a morálka mezi hladovějícím obyvatelstvem klesla.

Příčiny ruské revoluce

Stručně řečeno, jak jsme vysvětlili v předchozí části, příčiny ruské revoluce byly:

• Lhostejnost panovníků (car) a jejich represe vůči obyvatelstvu.
• Hospodářská krize, kterou země prožívala, kvůli níž žila velká část obyvatel v hladomoru.
• Rozhodnutí cara zapojit se do vojenských konfliktů, jako byla válka proti Japonsku nebo první světová válka, vyvolalo mezi občany nepokoje. Tyto války navíc prohloubily ekonomické problémy.
• Nedostatek politického zastoupení buržoazie a dělnické třídy, který vedl ke vzniku prvních politických stran.

Etapy ruské revoluce

Fáze ruské revoluce byly následující:

• Únorová revoluce roku 1917.
• Prozatímní vláda Aleksándra Kerenského.
• Rudý říjen nebo Říjnová revoluce, 1917.
• Ustavení bolševické vlády.

Dále budeme rozvíjet každou z těchto fází.

Únorová revoluce 1917, Lenin a prozatímní vláda

Byl únor 1917 a Rusko shromažďovalo všechny faktory k tomu, aby mohlo dojít k povstání: hladomor, válka a krutá zima. Dne 23. února se ve městě Petrohrad konala demonstrace, která požadovala chléb, půdu a mír. 25. února protestovalo dělnické hnutí generální stávkou a nedlouho poté se k lidu v jejich povstání připojily ruské jednotky.

Proti rolníkům, vojákům a dělníkům se rozhodl abdikovat car Mikuláš II. Od 15. března 1917 tak vznikla provizorní vláda v čele s Gueorgim Lvovem. Součástí této provizorní a liberální vlády byli i menševici, umírněné křídlo dělnického hnutí.

Postupně však v Rusku sílil nejradikálnější sektor dělnického hnutí v čele s Leninem. Tak v dubnu 1917 Lenin vyhlásil rozdělení země, odchod Ruska z války a spojenectví mezi dělníky na polích a v továrnách. To vše znamenalo odmítnutí jakéhokoli typu spolupráce s prozatímní vládou.

Lenin pocházel z ideologického proudu jako marxismus a první světovou válku viděl jako velký konflikt mezi impériemi a výrazně kapitalistickými. Z tohoto důvodu považoval konec války a zahájení socialistické revoluce za nezbytnost k nastolení diktatury proletariátu.

Ale pro prozatímní vládu byly Leninovy ​​návrhy nemyslitelné. Rusko pokračovalo ve válce a lidské ztráty na bojištích byly děsivé. To vše vedlo k povstání v Petrohradě 3. července 1917. Po neúspěchu povstání neměl Lenin jinou možnost než odejít do exilu.

Kontinuismus v prozatímní vládě

Špatné zprávy přicházely z fronty, protože Rusko nepřestávalo sklízet vojenské porážky. Kerenskij, který v té době stál v čele prozatímní vlády, byl ponořen do silné konfrontace s generálem Kornilovem, výrazně konzervativním vojákem, který se chtěl vrátit k autokratické vládě. Provizorní vláda i Sověti překazili Kornilovovo povstání. Nyní se do čela a iniciativy postavili Sověti, protože byli nejaktivnější v maření Kornilovova puče.

Červený říjen

Od začátku října 1917 Lenin plánoval revoluci, útok na moc. Nakonec dal bolševický ústřední výbor povolení k ozbrojeným akcím.

Konečně 24. října se bolševici zmocnili klíčových bodů ve městě Petrohrad. Následujícího dne byl Zimní palác napaden a premiér Kerenskij se rozhodl ze země uprchnout.

Revoluce se brzy rozšířila po celé zemi a Moskva nakonec padla do rukou Sovětů. Bolševici však neovládli celé Rusko. Existovala území ovládaná starými autoritami, která nebyla ochotna se bolševikům vzdát. Občanská válka tak byla poslána.

Revolucionáři a kontrarevolucionáři (monarchisté, disidenti revoluce a zastánci prozatímní vlády) bojovali od jara 1918 až do roku 1920, kdy byli kontrarevolucionáři nebo běloši poraženi a opustili zemi.

Bolševici se chopí moci

26. října 1917 bolševici sestavili vládu, v čele stál Lenin a ministry osobnosti jako Trockij a Stalin. Museli řešit tři hlavní problémy: konec války v Rusku, rozdělení půdy a koncentraci politické moci.

V souladu se socialistickým vlastnictvím půdy bylo provedeno rozdělení venkova ve snaze ukončit nedostatek, kterým Rusko trpělo. Pro vlastníky pozemků nebyla žádná finanční náhrada jakéhokoli druhu.

S ohledem na první světovou válku Rusko od konfliktu upustilo podpisem Brest-Livtoské smlouvy. Navzdory ztrátě významných ploch země byla bolševická vláda přesvědčena, že utrpení způsobené válkou stojí za ukončení.

Bolševici vzali veškerou politickou moc a vzali na sebe, že zlikvidují buržoazní strany. Na druhé straně volby do Ústavodárného shromáždění daly většinu menševikům, čímž bolševici zůstali v menšině. Ale vláda v lednu 1918 Shromáždění rozpustila a bolševici skončili ustavením své hegemonie u moci. Ostatní aktéři revoluce jako sociální revolucionáři, anarchisté a menševici tak byli vynecháni. Politickou moc převzali bolševici.

O měsíce později, v červenci 1918, bylo Rusko konstituováno pod názvem Federální socialistická a Ruská sovětská republika.

Nová hospodářská politika (NEP)

V roce 1921 si Rusko ještě lízalo rány po vleklé občanské válce. Ekonomické ukazatele ukazovaly na neradostnou realitu země. Údaje o národní produkci byly strašně odrazující. Vezměme si několik příkladů:

• Zemědělská výroba: jedna třetina ve srovnání s rokem 1913.
• Průmyslová výroba: 13 % ve srovnání s rokem 1913.

Aby nalezli řešení tohoto drsného ekonomického výhledu, vsadili na NEP neboli novou hospodářskou politiku. V tomto ohledu usilovali o spojení opatření socialistického charakteru s některými charakteristikami svobodného mercadu resp. Z tohoto důvodu bylo soukromé vlastnictví pro rolníky legalizováno, zatímco oběh měny byl obnoven, aby čelil hyperinflaci, která zdevastovala zemi.

Tato hospodářská politika vycházela z potřeby získat přebytek zemědělské produkce, který by umožnil zásobování měst a zároveň přispěl k hospodářskému růstu národa.

Pokud jde o průmysl, malé společnosti se odnárodnily, zatímco velké společnosti zůstaly v rukou státu, i když s určitými prvky samosprávy.

V roce 1926 již bylo Rusko přepracováno a obnovilo úroveň výroby před první světovou válkou. Ale v zemědělském sektoru panovala silná nespokojenost, protože kulaci byli farmáři, kteří zbohatli a hromadili velké sumy peněz a jednali tak, že nabízeli půjčky s vysokým úrokem. Neměli bychom přehlížet ani existenci zprostředkovatelů (nepmenů), kteří dále prodávali zemědělské produkty se značnými ziskovými maržemi.

Problémy nastaly i kvůli nepoměru v cenách. Nová hospodářská politika upřednostňovala zemědělskou výrobu, takže v jednom okamžiku byly zemědělské ceny mnohem nižší než ceny průmyslového zboží. To vše nakonec způsobilo nedostatek.

V řadách komunistické strany a zejména Stalina tak bylo v NEP vidět znovunastolení kapitalismu. Z tohoto důvodu se ruská ekonomika dostala do rukou státu, který ji organizoval prostřednictvím pětiletých plánů.

Důsledky ruské revoluce

Hlavní důsledky ruské revoluce byly:

• Pád carské monarchie, v roce 1918 byla zavražděna rodina Romanovů.
• Občanská válka mezi lety 1918 a 1920, která postavila bolševiky proti kontrarevolucionářům, z nichž ti první byli vítězové a převzali moc.
• Nastolení komunistického režimu po občanské válce, který se snažil plánovat ekonomiku z centrální entity.
• Perzekuce odpůrců bolševického režimu, včetně menševiků, kteří měli umírněné postavení. Mnoho lidí tak muselo odejít do exilu.
• Odchod Ruska z první světové války s Brest-Litevskou smlouvou podepsanou v roce 1918.
• Vznik Svazu sovětských socialistických republik, založeného v roce 1922. Tento federální stát byl největším měřítkem komunismu na světě. Stal se tak hlavním protivníkem Spojených států, obráncem kapitalismu, oba vstupovali do toho, co znal jako studenou válku.

Charakteristika ruské revoluce

Mezi charakteristiky ruské revoluce můžeme zdůraznit:

• Nebyla to buržoazní revoluce jako Francouzská revoluce, kde hlavní roli hrála bohatá střední třída zvaná buržoazie. Místo toho byla ruská revoluce řízena dělnickou třídou nebo proletariátem, který se organizoval prostřednictvím Sovětů.
• Bolševici založili svou ideologii na marxismu, který především navrhuje kontrolu výrobních prostředků státem. Kromě toho stojí za připomenutí, že Karel Marx měl na mysli třídní boj.
• Na rozdíl od jiných revolucí zrodila komunistický stát, nikoli parlamentní monarchii nebo liberální demokracii.
• V jiných zemích světa vyvolala dopad a obavy z násilné změny režimu z monarchie na komunistickou vládu v relativně krátké době.

Shrnutí ruské revoluce

Ruská revoluce byla procesem změny režimu v zemi řízené monarchií, která soustředila moc do postavy cara. Hospodářská krize a válečné konflikty oslabily vládnoucí třídu.

S lidem a armádou proti car rezignoval, načež byla v březnu 1917 ustanovena prozatímní vláda. Ta však netrvala dlouho a v říjnu téhož roku s vedoucí úlohou dělnické třídy bolševici chopil moci a zahájil občanskou válku, která trvala až do roku 1920.

Nakonec byl v roce 1922 založen Svaz sovětských socialistických republik, federální stát, který se snažil zavést komunistický systém, kde byla ekonomika pod vládní kontrolou.