Přírodní kapitál je soubor aktiv produkujících ekosystémové služby, které udržují socioekonomickou aktivitu lidské populace.
V ekonomii je kapitál jedním z hlavních výrobních faktorů . Pojem kapitál se týká souboru aktiv, které lze použít k výrobě více zboží a služeb.
Obecně platí, že měření kapitálu zahrnuje zboží, jako jsou nástroje nebo pracovní zařízení, stroje, budovy, silnice atd. Protože součet těchto různých druhů zboží je téměř nemožný, ekonomové se rozhodli pro peněžní oceňování a agregaci.
Pojem a empirické měření kapitálu bylo rozšířeno na ekonomické oceňování lidských schopností (lidský kapitál), jakož i přínosů přírody (přírodní kapitál).
Daly Costanza a Herman Daly ve svém článku „Přírodní kapitál a udržitelný rozvoj“ (1992) definovali přírodní kapitál jako jakoukoli zásobu, která v průběhu času vytváří tok přírodního zboží a služeb.
Tato přírodní zásoba zahrnuje zásoby minerální energie, rozmanitost rostlin a živočichů v regionu; stejně jako úrodnost půdy, dostupnost sladké vody, kvalita ovzduší, udržování biogeochemických cyklů (uhlík, dusík atd.) a klimatická stabilita.
Kvantifikace přírodního kapitálu
Podle Gómeze-Baggethuna a de Groota (2007) se ke kvantifikaci přírodního kapitálu používají různé přístupy:
- Přístupy založené na lidských preferencích:
- Tržní hodnota se snaží určit peněžní cenu každého zboží nebo služby na trhu. Souvisí s konceptem externalit.
- Sociokulturní vnímání zahrnuje sociologické aspekty, jako je identifikace kultury nebo společnosti s územím (orografie a hydrografie), kde žije.
- Skupinová úvaha ukazuje na sociální volbu, která přidává preference populace. Mnoho lidí lze vzít v úvahu, ale to dělá rozhodování ještě obtížnější.
- Přístupy založené na fyzických nákladech:
- Plocha země nebo moře, která bude použita pro různé ekonomické projekty, se měří, aby se odhadlo množství rostlin a živočichů přítomných v oblasti.
- Kvantifikace energetických nákladů různých výrobních, distribučních a spotřebních procesů pomáhá najít momenty, kdy dochází k většímu výdeji energie a lze ji ušetřit.
- Biogeofyzikální hodnotový přístup se týká ekologie, biologie a geologie. S různými měřeními vědci diskutují o tom, zda se již nenacházíme v nové geologické éře, která by se dala nazvat antropocén nebo kapitalocén.
Degradace přírodního kapitálu
V posledních 50 letech se objevily různé zprávy, které zdůrazňují environmentální neudržitelnost kapitalistického ekonomického systému. Zde nebudeme vstupovat do diskuzí o antropologických, sociologických, fyzikálně-chemických či geologických otázkách; ale především ekonomický.
Ve zprávě Inclusive Wealth Report, kterou připravila agentura OSN, je zjištěno, že navzdory skutečnosti, že vyrobený kapitál (jako zástupná proměnná pro HDP) rostl, přírodní kapitál se v průběhu času snižoval.
Tyto výsledky naznačují a zdůrazňují hluboký problém: ekonomický růst, který byl podporován po mnoho desetiletí, zhoršil přírodní zdroje. V některých oblastech světa je tato devastace pozoruhodná.
Hlavní příčiny jsou způsobeny nadměrným využíváním přírodních zdrojů, rozšiřováním hranice mezi zemědělstvím, hospodářskými zvířaty a rybolovem, opakujícím se používáním fosilních paliv (uhlí, ropa a plyn).
Hlavními důsledky jsou eroze, desertifikace, znečištění vody a ovzduší, zrychlená ztráta biologické rozmanitosti, tání ledovců, stoupající hladina moří a změna biogeochemických cyklů.
Z těchto důvodů se mnohým lidem zdají vyhlídky velmi pochmurné. Je však třeba poznamenat, že členské země Organizace spojených národů se snažily dohodnout na společných cílech. Cíle udržitelného rozvoje trvají na péči o suchozemské a mořské ekosystémy, a tedy na zachování přírodního kapitálu.
Reference
Gómez-Baggethun, E. a de Groot, R. (2007). Přírodní kapitál a funkce ekosystému:
zkoumání ekologických základů ekonomiky. Ekosystémy. svazek 3, str. 4-14.