Plánované zastarávání

Plánované zastarávání je plánování životnosti produktu tak, aby se produkt stal nepoužitelným v předem stanoveném časovém období. Mohou být také omezeny počtem použití, například tiskárna, která po vytištění deseti tisíc kopií přestane fungovat.

Co je cílem plánovaného zastarávání?

Primárním cílem plánovaného zastarávání je zajistit, aby spotřebitelé nakupovali produkty vícekrát, nikoli pouze jednou. To přirozeně zvyšuje poptávku po produktech, protože spotřebitelé se musí stále znovu a znovu vracet. Uživatel musí koupit stejný produkt vícekrát, než kdyby byl tento produkt odolný a vydržel by celý život.

Představte si, že jste nikdy nemuseli kupovat žárovky, od té doby, co je dal doma váš dědeček, stále svítí jako první den. Zdá se to nevěrohodné, ale není, tento typ žárovek by se dal vyrobit perfektně. Výrobci žárovek by však došli kupci a přestali by fungovat. Proto vyrábí žárovky, které mají naprogramovanou životnost 2500 hodin, takže je musíte kupovat znovu a znovu. Je nutné plánované zastarávání? Je možné s tím skončit a vyrábět efektivní produkty?

Dokument o plánovaném zastarávání

Dokument nazvaný „Koupit, hoď, kup“ produkovaný RTVE hovoří o programovaném zastarávání, což je pojem ve společnosti velmi málo známý, ale v naší době nesmírně důležitý. Dokument nás nutí přemýšlet, zda ekonomický systém založený na konzumu má smysl.

V minulém století firmy zkoumaly, jak navrhnout produkty, které vydrží méně, abychom si jejich produkty mohli znovu koupit. Má smysl utrácet peníze za výzkum, jak vyrobit méně odolné produkty? Na první pohled je odpověď jasná, ale pokud by žárovky neshořely, firmy věnující se jejich výrobě by zkrachovaly a další by nevyráběly. Dokument vyvolává několik dalších otázek, má smysl vyrábět nekonečné produkty na planetě s omezenými zdroji? Neexistuje žádný způsob, jak by společnosti mohly usilovat o zvýšení efektivity a přitom být schopny přežít?

Otevřená debata o trvanlivosti produktů a kapitalismu

Dokument otevírá debatu o logice konzumního životního stylu, kdy se vyrábí hory nekvalitních produktů. V roce 1911 byly oznámeny žárovky s životností 2500 hodin, v roce 1924 se jejich výrobci dohodli, že nebudou vyrábět žádnou, která vydrží déle než 1000 hodin.

Je to záležitost, která trhá základy kapitalismu, a proto je velmi obtížné navrhovat možné dohody, jak to změnit. Možným řešením by například bylo, že žárovky se budou platit ročně na účtu za elektřinu jako prémie za kvalitní údržbu. Světelná společnost by se o žárovky starala jako o produkt zařazený do své služby a pro snížení nákladů by se snažila, aby žárovky vydržely co nejdéle.

Tento dokument získal řadu televizních cen, mezi nimi i Onwings, cenu za nejlepší dokument roku 2011 od Španělské televizní akademie, SCINEMA (Austrálie), FILMAMBIENTE (Brazílie), Mezinárodní festival Guangzhou (Čína), Zvláštní cena Maeda (Japonsko) atd.

Dokument si můžete prohlédnout v následujícím odkazu na RTVE: Dokument – Kup, hoď, kup