Konzul

Konzul je jmenován státem původu, je veřejným činitelem. Jeho cílem je usnadnit a sloužit lidem s národností původu, kteří mají bydliště nebo jsou v zemi, kde je konzulát zřízen.

Funkce konzula

Vídeňská úmluva o konzulárních stycích z roku 1963, která tuto záležitost upravuje na mezinárodní úrovni, ve svém článku 5 uvádí konzulární funkce:

• Chránit v přijímajícím státě zájmy vysílajícího státu a jeho státních příslušníků, ať fyzických nebo právnických osob, v mezích povolených mezinárodním právem.
• Podporovat rozvoj obchodních, hospodářských, kulturních a vědeckých vztahů mezi vysílajícím státem a přijímajícím státem a rovněž podporovat přátelské vztahy mezi nimi v souladu s ustanoveními této Úmluvy.
• Být všemi zákonnými prostředky informován o podmínkách a vývoji obchodního, hospodářského, kulturního a vědeckého života přijímajícího státu, informovat o tom vládu vysílajícího státu a poskytovat údaje zainteresovaným osobám.
• Vydávejte pasy a cestovní doklady občanům vysílajícího státu a víza nebo příslušné doklady lidem, kteří chtějí cestovat do uvedeného státu.
• Poskytovat pomoc a pomoc státním příslušníkům vysílajícího státu, ať už jde o fyzické nebo právnické osoby.
• Působit jako notář, jako úředník matriky a v podobných funkcích a vykonávat jiné administrativní povahy za předpokladu, že zákony a předpisy přijímajícího státu nejsou v rozporu.
• Zajistit v souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu zájmy občanů vysílajícího státu, ať fyzických nebo právnických osob, v případech dědění z důvodu smrti, ke kterým dojde na území přijímajícího státu.
• Chránit v mezích stanovených zákony a předpisy přijímajícího státu zájmy nezletilých a jiných osob, které nemají plnou způsobilost a jsou státními příslušníky vysílajícího státu, zejména je-li požadováno zřídit jim poručnictví. nebo konzervatorium.
• Zastupovat státní příslušníky vysílajícího státu nebo přijmout vhodná opatření pro jejich zastupování před soudy a jinými orgány přijímajícího státu v souladu s praxí a postupy platnými v přijímajícím státě, aby toho bylo dosaženo v souladu se zákony. a jejich předpisů jsou přijímána prozatímní opatření k ochraně práv a zájmů těchto občanů, když je z důvodu jejich nepřítomnosti nebo z jiného důvodu nemohou včas hájit.
• Sdělovat soudní a mimosoudní rozhodnutí a vyplňovat žádosti o právní pomoc v souladu s platnými mezinárodními dohodami, a pokud takové dohody neexistují, způsobem, který je slučitelný se zákony a předpisy přijímajícího státu.
• Uplatňovat v souladu se zákony a předpisy vysílajícího státu práva kontroly nebo inspekce plavidel, která mají státní příslušnost uvedeného státu, a letadel v něm registrovaných a také jejich posádek.
• Poskytovat pomoc lodím a letadlům uvedeným v předchozí části a také jejich posádkám; přijímat prohlášení o plavbě těchto plavidel, odesílat a potvrzovat dokumenty na palubě a, aniž by byly dotčeny pravomoci orgánů přijímajícího státu, provádět průzkum incidentů, ke kterým došlo během plavby, a řešit případné spory všeho druhu které mohou nastat mezi kapitánem, důstojníky, námořníky, pokud to zákony a předpisy vysílajícího státu opravňují.
• vykonávat další funkce, které vysílající stát svěřil konzulárnímu úřadu a které nejsou zakázány zákony a předpisy přijímajícího státu nebo s nimiž se tento stát nestaví, nebo ty, které mu přidělují platné mezinárodní dohody mezi státem který vysílá a přijímá.

římský konzul

Konzul byl nejvyšší mocenskou funkcí během římské republiky, která trvala od roku 509 př.n.l. C. do 27 hod. C. Každý rok byli voleni dva konzulové a ti museli v daném roce plnit svůj mandát. Byly mu připisovány politické a vojenské funkce, přičemž se ujal vedení Říše.

Byli vybráni po dvou, aby se vyrovnali a omezili moc toho druhého, takže ani jedna z těchto dvou postav neměla neomezenou moc. Pokud některý z těchto dvou zemřel během svého mandátu, někdy byl vybrán náhradní konzul a jindy to byl druhý konzul, který držel veškerou moc až do konce svého mandátu.

Později, se vznikem římské říše, období bezprostředně po republice, se k moci dostali císaři. Směr říše byl ponechán v jejich rukou, čímž byli konzulové odkázáni na diskrétnější funkce.